Tenor

Stanislava Marešová

"Od malička mě provází několik velkých lásek - knihy, zpívání, rodina a přátelé. Ani bez jediné z nich si neumím svůj život představit a jsem moc ráda, že tohle všechno stále mám. Prošla jsem několika pěveckými sbory od dětských, přes studentské až po dospělé, ženské. Pak na své cestě k sobě a touze po harmonii v životě jsem objevila Lucky Voice Band, kde konečně můžu naplno uplatnit svůj hluboký hlas, když jsem přemluvila Lucku, aby mě nechala zpívat tenor. LVB roku 2012 rozšířil mou rodinu, radost ze zpěvu a vzájemného sdílení. Je to sbor, který má srdce... Díky moc."

Jakub Doležal

"Moje maminka vždy chtěla, aby její děti hrály na hudební nástroj, jelikož hudba nám dává do života něco víc. Já začínal u zobcové flétny, pokračoval trumpetou až ke kytaře a zpěvu. Moje největší hudební momenty byly kytarové koncerty, vystoupení s kapelou a koncert se sborem přímo ve Vatikánu. Následně turné v Německu, Rakousku a Česku s živou hudbou k filmu Pán Prstenů. V LVB si užívám přátelskou atmosféru zkoušek a koncertů, která je opravdu jedinečná a vždy se těším na další setkání."

Jan Gruncl

"Fakt jsem tu jedinej Honza?"

František Procházka

"Lucky Voice Band není jen tak obyčejný sbor, zpívame srdcem. Když něco děláte srdcem, prožíváte opravdové štěstí. Jsem vděčný, že mohu být členem rodiny, která rozdává všem lidem radost, naději a optimismus. "

Martin Ohlídal

"Když jsem byl chlapec malej, tak metr nad zemí, zpívali jsme u nás doma lidovky. Nejvíce se zpívalo v autě. Naši měli bleděmodrého trabanta kombi a aby nám za jízdy nebylo špatně, zpívalo se od prvního škytnutí motoru. Táta byl z Moravy a maminka z Prahy a tak jsme to přezpívali vždy od "Starej Břeclavi" až po "Staré zámecké schody". Dnes už je všechno dávno, ale zpívám si pořád dál. Když si zpívám, mám se líp a když se mám líp, je to vždy jen další důvod ke zpěvu."

Petr Brauner

"Rok 2022 byl pro mě rokem několika výjimečných hudebních projektů. Tím posledním byla výpomoc tenorové sekci LVB na mezinárodní soutěži Cante Gaudem v Polsku. Byl to super zážitek - jak hudebně, tak především lidsky. A když se se mnou jedna členka sboru loučila se slovy "teď už jsi náš", bylo vymalováno."

Ivan Rendl

"První pravidelné setkávání se zpěvem bylo cestování naším prvním autem Škoda Spartak 440. Autorádio bylo v té době neznámý pojem, při čtení se mi dělalo špatně, tak jsme si během jízdy krátili čas zpěvem lidových písní. Sborové zpívání mne nikdy moc nelákalo, protože to prostě byla nuda. Až... jsem potkal Myšáky a později i Lucky Voice Band a zjistil jsem, že se to dá dělat i jinak. A takhle jinak to prostě dělat chci!"

Jindřich Šavel

"Jó - já a hudba... To už je dávno, co to začalo. Bylo mi šest a ten klarinet byl snad větší než já. Ale docela mi to šlo. Hrál jsem hlavně klasiku. Zkušenosti z vystupování byly pestré - třeba i ze hřbitovů nebo památníku padlým osvoboditelům. Od mých deseti let můj pan učitel pořád trnul a říkal mi: "Hele, klarinet a rugby, to nejde dohromady. Vždyť ti tam něco udělají a ty potřebuješ mít prsty a hubu v pořádku." Nakonec jsem mu dal za pravdu. Před maturitou jsem s tím přestal. S klarinetem. A dál jsem provozoval pouze vokální projevy po skončených zápasech. A trošku jsem přidával i ve sprše, v autě, na procházkách a později s dětmi. A pak jsem dostal nabídku z Lucky Voice Band. Že prej notám rozumím a chlapů je málo. Tak jsem šel. A zatím dobrý. Chlapů je málo, takže jedno místo vzadu mám jistý. Zatím..."

Další členové sboru