Bas
Jiří Vachta
"Hudbu vnímám jako pozitivní energii života mezi nebem a zemí. Rytmus je tlukotem srdce a melodie je každou novou možností se nadechnout. Zpěv je pro mě způsobem, jak se s takovou energií propojit a sdílet ji s ostatními, propojovat srdce lidí, probouzet v nich emoce a ladit je na stejnou vlnovou frekvenci. Jak je všeobecně známo, každá sdílená pozitivní energie se násobí. A sbor, jakým je Lucky Voice Band, ji v mých očích násobí rád a s nadšením. A to nejen mezi sebou, ale hlavně se svými diváky a posluchači."
Ondřej Šimeček
Petr Šoupal
"S láskou k hudbě jsem se asi už narodil – jako dítě jsem se prý dožadoval hudební produkce od prarodičů hned z kočárku křikem: "Babi, pivej!" Vlastní vzpomínky na pěvecké počátky pak mám spojeny s rodinnými výlety do Beskyd, které jsme prozpívali jak po cestě v autě, tak poté s kamarády u ohně. Muzikální rodiče mi dopřáli též výuku na LŠU, ale housle se mou láskou nestaly. Držel jsem se jen zpívání, toho však časem, prací i přestěhováním ubylo. No a v době, kdy jsem pocítil touhu zpívat víc, přišlo znamení. Manželka byla na koncertu Lucky Voice Bandu a vrátila se nadšená a s tím, že hledají mužský hlas. "Zkusil" jsem zkoušku, pak letní soustředění, a nadšením i nasazením Lucie a ostatních v souboru jsem byl tak uchvácen, že jsem prostě musel pokračovat. Díky za tu příležitost i pozitivní energii!"
Lukáš Věžník
musicCollection
.stream()
.filter((m) -> m.isUniquelyBeautiful())
.forEach(Ear.in::listen);
Jiří Šmejkal
"Možná to začalo už v šesti letech, kdy mě můj děda natočil, jak pěju ódy o naší chalupě a úžasných plodech, které jsme sbírali na zahradě. Zpívání mě pořád bavilo a na "učňáku" jsme v partě začali hrát i na kytaru, hlavně kvůli holkám :-). Po vojně jsme dokonce založili folkovou kapelu. Tato zkušenost však ustala zhruba s příchodem mých potomků, takže následovalo hraní převážně u táborových ohňů. A díky tomu jsem se také ocitl v Lucky Voice Bandu, kam mě zlákal Vilda (člen LVB). Jsem moc rád, že se to stalo, zvlášť když cítím, že VŠICHNI ŽIJÍ PROTO, ABY ZPÍVALI A ZPÍVAJÍ PROTO, ABY ŽILI."
Jiří Mothejzík
"Myslím, že nad rámec klasických dětských písní mi prvotní repertoár obohatil dědeček, a to mnoha písněmi ze starých českých filmů (Přednosta staniceee...) a z jejich trampské osady (Šerif zdědil ponorku). Některé zpívám s chutí dodnes. Později jsem miloval gramofon na kliku, kde jsem mohl poslouchat naše skvosty jako V+W+J, K. Hašlera, ale i klasickou hudbu nebo např. Moonlight Serenade.
Se sborovým zpěvem jsem začal už ve druhé třídě ZŠ, školní sbor však bohužel záhy skončil a já v té době nenašel náhradu a věnoval se houslím. Znovu jsem začal sborově zpívat až po pětatřicítce a rozhodně nelituji. Hudba mě báječně odreagovává a nabíjí, život bez ní si nedovedu představit. Takže - THANK YOU FOR THE MUSIC!"
Ivo Říha
"Pocházím z muzikální rodiny z jižní Moravy. Stejně, jako v dětství před spaním zpívali mně, tak i já dnes při usínání zpívám svým dětem. Hudba vytváří neodmyslitelný pilíř mého života. ... začíná pro mě tam, kde se pro vyjádření citů a nálad nejrůznějšího charakteru nedostává slov... Čistí a hýčká duši, spojuje ... i zdánlivě nespojitelné..., ... a v Lucky Voice Band o to silněji ...."
Tomáš Vojtěchovský
"Zahraj nám něco", padlo onehdá na hodině hudební výchovy. Arytmické provedení jednoho méně známého populárního songu vykonalo své, a tak mě v 15 letech přijali do mého prvního sboru. Sloužil jsem jako korepetitor a to, že neumím zazpívat ani notu, zjistili až po pár měsících. Obdobných otázek bylo v životě ještě pár. Jednu z posledních prohlásil Johník: "Chtěl by sis zazpívat ve sboru?"
Vilém Kříž
"Vášeň ke zpěvu ve mně probudil můj táta, který ve sboru zpívá skoro celý život. Zpíval nám ukolébavky tak jako já teď svým dětem a když nás v útlém dětství s bráchou začal brát s sebou na vandry, tak jsem u ohně s kytarou hudbě úplně propadl. Hned poté, co jsem přestal mutovat, jsem začal s tátou chodit do sboru a od té doby jsem se stal závislým na sborovém zpěvu. S LVB mám možnost radost, kterou mě zpěv naplňuje, přenést na vás."