Členové sboru

Berková Bohunka (soprán)

"Narodila jsem se na Severní Moravě v kouzelném městečku Bílá Opava. Tam jsem prožila značnou část svého života.V roce 2007 jsem uposlechla hlas svého srdce, rozhodla se pro změnu a přestěhovala se do Prahy.V Praze si užívám svobody a plním si své sny. Nacházím tady stále nové zdroje naplnění, štěstí a radosti, ke kterým zpívání ve sboru s tak úžasnými lidmi bezesporu patří.Zpěv mne provázel celým mým dětstvím, ale časem se z mého života nějak vytratil. A tak jsem moc ráda a vděčná za to, že jsem potkala Lucku, a že se ke zpěvu můžu po letech opět vrátit."   

Buchtová Terezka (soprán)

"Hudba byla mojí velikou láskou již od mala. V průběhu základní školy jsem chodila do školního pěveckého sboru, hrála na flétnu, později na kytaru. Na gymnáziu jsem pak s pěveckým sborem, díky spolupráci s výborným klavíristou a skladatelem Pavlem Trojanem ml., měla možnost být součastí dvou muzikálů, nejprve Petra a Lucie a poté Aleny, které jsme hráli v pražském divadle U Hasičů a posléze je i převedli do filmové podoby.

V této době jsem byla také členkou revivalové kapely Ambra, se kterou jsme hráli nestárnoucí písničky slavné skupiny ABBA. Zpívání v kapele mě motivovalo ke snaze se ve zpěvu zlepšovat, a tak jsem začala navštěvovat soukromé hodiny zpěvu u bývalé členky sboru Národního divadla.

Se započetím studia medicíny však veškeré mé hudební aktivity postupně ustaly... Jen těžko jsem se s tím smiřovala, ale studium pro mě bylo po několik let přednější. A proto jsem po jeho skončení, už jako paní doktorka, začala hledat, kde bych si tak mohla zazpívat jinde, než doma v koupelně nebo u táboráku..

Náhodou jsem na internetu objevila stránky Lucky Voice Bandu a na nich informaci, že přijímají nové členy. Neváhala jsem ani minutu a napsala mail, že bych se ráda ke sboru přidala. Na to mi Lucinka odpověděla, ať se dorazím podívat na zkoušku...

A už od této první zkoušky jsem věděla, že hrozně moc chci být součástí tohoto úžasného seskupení. Ze všech členů čiší obrovská radost ze zpívání a dobrá nálada, člověk okamžitě zapomíná na každodenní starosti a dobíjí se pozitivní energií.

Tímto bych za to chtěla všem moc poděkovat, nemůžu se dočkat dalších společných zkoušek a koncertů."

Cermanová Zuzana (soprán)

"Narozena v Liberci, kde mezi 9. a 16. rokem působila v dětském školním sboru Kalinka.
Zároveň se v tomto období pokoušela zhruba 3 roky o hru na klavír.
V současné době na mateřské dovolené. S manželem vychovávají 2 syny.
Druhým rokem studuje obor Marketingová komunikace na Vysoké škole finanční a správní.
Záliby: hudba, cestování, sport (zumba, brusle, lyže)
Požitky: spaní, četba na pláži, Nutella"

Doležal Jakub (tenor)

Doležalová Štěpánka (alt)


"Narozena ve znamení Kozoroha. To je ten, co musí furt do kopce.

Obdařena mimořádnou, rozvětvenou rodinou s pěstovanou sounáležitostí, smyslem pro humor a láskou (i) k hudbě. Na rodinných sešlostech se zpívalo vše, na co si kdo vzpomenul, lidovky, opera, Semafor. Živelně, neorganizovaně, občas i vícehlasně. Na základní škole jsem pak konečně měla možnost zpívat ve školním sboru. Hlavním sborem byla však většinou parta kamarádů s kytarou. No a pak jednou, po dlouhé době, jsem našla odvahu a cíleně hledala, kde bych mohla zpívat vícehlasně. A to i když neumím noty. A tak jsem před pár lety konečně začala se sborovým zpěvem.

Sborovým zpíváním je můj život určitě bohatší a rozhodně veselejší. Tedy za to už nemůže ani tak zpívání samo, jako ta parta lidí, kterou jsem díky němu poznala. Zpívání je ventil radosti i smutku, výdej i příjem energie, terapie i modlitba, prostě hodně pestrá mozaika. Každý hlas má svoji barvu. Výraznou či méně výraznou, sytou či bledší, zářivou či temnou, příjemnou nebo 'trochu zvláštní', ale dohromady, když je někdo hezky poskládá, tak se najednou objeví krásná duha. A ta duha vzájemně propojených a sladěných barev jde o těch, co zpívají, k těm, co poslouchají ... a někdy i zpátky. Tak nějak to cítím.

Jinak se moc ráda směju, mám ráda červené víno a moje motto je taková Werichovská kombinace "Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl ... a ... ať je klidně i trošku smutno, jen když je veselo ..." :)"

Frišová Magda (alt)

Gruncl Jan (tenor)

"Fakt jsem tu jedinej Honza?"

Holub Pavel (bass)

"Na podzim roku 2013 jsem byl přivlečen na zkoušku LVB a setkání s tímto sborem pro mě bylo láskou na první poslech. Zůstal jsem a od té chvíle každou zkoušku sboru prožívám jako jedinečný koncert lidských hlasů, úsměvů a srdcí. Vypadá to, že - narozdíl od většiny erotických vztahů - lze zamilovanost do LVB libovolně prodlužovat." 

Hončová Simona (soprán)

"Od malička vnímám hudbu jako součást svého života, která mne provází do dnes - ať už ve spojení s tancem, kterému jsem se od raného dětství věnovala, nebo ve spojení se zpěvem. V 9. letech jsem se díky návštěvě pana profesora S. Pecháčka v mojí základní škole dostala do DPS Mládí, kde jsem strávila krásných 8 let. Následně jsem se věnovala rok sólovému zpěvu, ale s nástupem na VŠ na zpěv přestal být čas. 
V roce 2016 se uskutečnil báječný koncert bývalých členek DPS Mládí po 10 letech od ukončení činnosti sboru. Tento koncert byl pro mě novým impulsem k návratu ke zpěvu a proto jsem po odjezdu na AuPair pobyt do Velké Británie hledala místo, kde se zpěvu opět věnovat. Náhodou jsem narazila na inzerát hledající amatérské zpěváky, kteří by chtěli ztvárnit komunitní sbor v připravované hře místního divadla a po úspěšně zvládnutém konkurzu jsem se stala součástí sboru pro hru 'The Events' uváděnou v roce 2017 krátce v Mercury Theatre Colchester. Po návratu do ČR jsem díky kolegyni Terce K. poznala sbor Lucky Voice Band a stala se jeho hrdou členkou :)"

Houdková Pavla (soprán)

"Pěveckou kariéru zahájila v první třídě, kdy byla vybrána do sboru Bambini di Praga a stala se tak jednou z kulínského dětí :-) (V Japonsku však zatím nebyla).
Souběžně pokračovala ve školním pionýrském sboru Slavíci, se kterým v pěvecké soutěži Pražská snítka obhájila v duetu 1. místo za píseň ,,Sobotěnka ide" a ,,Rudé šátky na slunci hoří"...
Zkoušela i hru na kytaru, ke které jakožto samouk měla vztah asi roční. 
V současné době je hrdou členkou Lucky Voice Bandu! Je vdaná, má jednu dceru.
Miluje cestování, šedesátá léta, Beatles, Beach Boys, ABBU..., lyže, kolo, moře, jízdu na motorce, 
tanec, divadlo, poznávání všeho nového...
Nerada balí (zavazadla).
Je netrpělivá, nemá ráda pomalou jízdu (moc neřídí) :-)"

Khusnutdinova Irina (alt)

"Narodila jsem se v Kazachstánu a v 10 letech se přestěhovala s rodiči do Ruska, kde jsem ukončila VŠ Architektura a Urbanismus. Ve 22 letech jsem se rozhodla pokračovat ve studiích architektury v Evropě a byla přijata na ČVUT v Praze.

Proto jsem se přestěhovala do Prahy a zůstala tu. V Praze jsem se vdala a narodil se nám syn Lev.
S hudbou žiji celý život. Od dětství jsem zpívala ve sborech a to miluji!
Jsem umělecky založená. Mezi mé koníčky patří malování, hudba, design a psychologie."

Kocourová Kateřina (alt)

"Ve čtyřech letech jsem nastoupila do Kühnova dětského sboru a v šesti jsem byla skalně rozhodnutá, že budu zpěvačka a otravovala jsem všechny příbuzné opakovaným zpěvem: "Podívej, kvete růže". Následkem toho bylo doporučení, ať se pěkně učím, chodím dál do sboru a na klavír a po maturitě se uvidí.
Tak jsem se moc neučila, do maturity jsem chodila do sboru a na klavír a nakonec šla studovat techniku, protože tam bylo víc kluků. Jenže na ČVUT neměli sbor ... Začala jsem hrát divadlo a po večerech si udělala dramatický obor Ježkárny, ale nějak to nebylo ono.
A po škole jsem najednou zjistila, že zpívám dětem ukolébavky a pozpěvuju si při věšení prádla a to všechno čím dál tím méně a méně, až jsem přestala zpívat úplně - až minulý rok se stalo něco, co mi pomohlo se probrat a začít zase hledat radosti života. A zpívání je radost a zpívat s Lucky Voice Bandu je velká radost :-) ".

Korousová Alice (soprán)

"Narodila jsem se ve Frýdku-Místku, kde jsem žila až do svých 19 let. Po maturitě jsem se přestěhovala do Prahy za studiem, kde jsem vystudovala daně a účetnictví, čímž se taky živím.
Hudební základy položili mí rodiče - maminka zpívá snad odjakživa a tatínek výborně hraje na banjo a na kytaru. Ve sboru jsem začala zpívat už na základní škole, v jiném sboru jsem pak pokračovala na gymnáziu a začala jsem také zpívat v Ženském pěveckém sboru Bohuslava Martinů mimo školu. Zároveň jsem až do svých 19 let hrála na klavír - teď hraju už jen pro potěšení.S příchodem do Prahy bohužel mé spojení s hudbou utichlo. Po skončení školy jsem pociťovala velkou mezeru. Hledala jsem "ten správný sbor" pro mě, což nakonec rozsekla moje maminka, která na festivalu v Bašce slyšela a viděla Lucky Voice Band, který ji okouzlil. Napsala jsem, přišla se podívat a hurá jsem tady od srpna 2014.
Zpívání ve sboru mě naplňuje, je to relax a potěšení v jednom!
Nemám vyhraněný styl hudby. Miluju jak klasiku, tak i rock a pop. Mezi mé oblíbence patří například Lauryn Hill, Alicia Keys, ZAZ, Yngwie Malmsteen, Iron Maiden, Daft Punk, Jamiroquai či skladatel Claude Debussy. Mimo hudbu ráda čtu, moc ráda vařím, vyšívám a taky ráda chodím po horách.
Můj oblíbený hudební citát: "Hudba uvolňuje ducha a okřídluje myšlenky." (Friedrich Nietzsche)."

Kuhnová Helena (soprán)

"Hudba a zpěv provází téměř celý můj život a dnes si už nedovedu představit, že by jedno či druhé nebylo jeho součástí. "Osudovým okamžikem" byla jedna z mých úspěšných účastí na pěvecké soutěži na základní škole, kdy v porotě tehdy seděla paní sbormistryně dětského pěveckého sboru Arietta Mohelnice.  A tak začalo jedno z nejkrásnějších období mého dětství, které trvalo dlouhých sedm let až do konce střední školy. Nezapomenutelné pocity kolektivního štěstí z úspěchů na celostátních, ale i mezinárodních soutěžích, krásné vzpomínky a nezapomenutelné zážitky z výměnných pobytů nejen tuzemských, ale i zahraničních. Při zpětném hodnocení i zjištění, že paní sbormistryně pro nás byla v podstatě takovou "druhou mámou", která nás naučila samostatnosti, organizovanosti, disciplíně a zodpovědnosti nejen za sebe, ale i vůči ostatním v kolektivu.

Dodnes jsou v životě situace, kdy se mi vybaví oblíbené motto paní sbormistryně, že "ocelové ženské a železní chlapi vydrží všechno". A jak se mi v dnešní době hodí často opakované upozornění "sbalte si jen takové zavazadlo, které sami unesete. Nikdo vám ho nosit nebude." :-)

To vše je pro mě symbol sborového zpívání. Dává mnohem víc, než ,,bere".

Až po odchodu z Moravy za prací do Prahy jsem si uvědomila, jak moc pro mě sborové zpívání znamenalo a jak moc mi chybí. Na náhody a náhodná setkání už nevěřím. Naopak věřím, že ty správné věci přichází ve správnou dobu a mnohdy právě tehdy, kdy to nejméně čekáme. Svým způsobem tak nějak to bylo tehdy s mým členstvím v dětském pěveckém sboru a podobně tomu bylo i s mým členstvím v téhle "(L)lucky" partě skvělých lidí v čele s Luckou.

A ještě v jednu věc věřím....

Na to nejlepší v životě se vyplatí počkat."


Kuželová Tereza (alt)

"Hudba je neodmyslitelnou součástí mého života. Asi jako většina členů sboru si zpívám pro radost už od mala. Pamatuji si, že jsem v dětství skládala vlastní písničky, vymýšlela si svoje nesmyslné texty na anglické písně, a tak třeba z Wake me up before you go-go vzniklo něco jako [pip mí ap bifór jů koko]. Moje maminka si mého nadšení pro hudbu naštěstí všimla, i když to nebylo tak těžké, protože jsem zpívala bez ostychu všude. A tak jsem od 6 let začala navštěvovat ZUŠ, která se pro mě stala skoro druhým domovem. Primárně jsem chodila na klasickou kytaru a hudební nauku, postupně jsem však přidala komorní soubory, dětský orchestr i sbor. Sborů jsem zkusila několik a v jednom jsem potkala velmi šikovnou učitelku zpěvu, která pro mě byla velkou inspirací. Později tato paní vytvořila soubor asi 13 nadšenců do zpívání a společně jsme koncertovali v naší domovině - jižních Čechách. Po dokončení druhého cyklu hry na kytaru a střední školy jsem se přesunula do Prahy, kde mě studium vysoké školy, práce na poloviční úvazek a lákadla velkoměsta na pár let zaměstnaly. Naštěstí jsem se ale ke zpívání dostala zpět při navazujícím studiu v Dánsku a Erasmu v německém Bamberku, kde jsem se dostala do univerzitního sboru. Po návratu do Prahy jsem hledala šikovný sbor, který zpívá se zápalem a láskou k hudbě. Po důkladném zmapování terénu pro mě byl LVB jedničkou. A světe div se, nějakým zázračným kouzlem jsem teď jedním z členů. :-)"

Lokajíčková Tereza (alt)

"Už víc než 30 let žiju v Praze a bez sborového zpěvu jsem to nikdy dlouho nevydržela. Pokud nebyl sbor, aspoň soukromé zpívání s kytarou... nebo jen tak sama pro sebe. :-)

Hudba mi dává radost, při sborovém zpěvu prožívám krásný pocit sounáležitosti."

Marešová Stanislava (tenor)

"Od malička mě provází několik velkých lásek - knihy, zpívání, rodina a přátelé. Ani bez jediné z nich si neumím svůj život představit a jsem moc ráda, že tohle všechno stále mám.
A na své "cestě k sobě" jsem objevila Lucky Voice Band, který mou radost ze zpěvu a vzájemného sdílení a přijetí umocnil.
Díky moc."

Mazáčová Kamila (soprán)

"Na slušnou pěveckou kariéru jsem měla našlápnuto již od útlého věku. Moje první sólová nahrávka byla Tichá noc, kterou jsem nazpívala již v šesti letech a kterou pravidelně po několik let mohli slýchávat občané obce Lhota u Kladna na Štědrý den vyhrávat z amplionů.
Zpěv mě vždy opravdu velmi bavil, od předškolního věku jsem navštěvovala hodiny zpěvu v ZUŠ Lounských u Marie Kozákové - Hřebíčkové, později jsem přidala i hru na violoncello pod vedením Marie Hixové. I když jsem působila v několika sborech i orchestrech a účastnila jsem různých hudebních soutěží, opravdový zlom nastal až na gymnáziu, kdy jsem se nachomýtla k právě se krystalizujícímu tělesu HarmCore Jazz Band. Zde jsem hrála na cello a postupně jsem se dostala i k mikrofonu jako sólová zpěvačka, ale hlavně jsem si zažila, jakou energii dovede člověku poskytnout požitek ze společného muzicírování. K LVB jsem se dostala čirou náhodou, nicméně mě okamžitě pohltila energie a nadšení, kterou během koncertu dávají publiku a já jsem zatoužila stát se jejich součástí. Povedlo se a já se nyní těším na společné zážitky!"

Ohlídal Martin (tenor)

"Když jsem byl chlapec malej, tak metr nad zemí, zpívali jsme u nás doma lidovky. Nejvíce se zpívalo v autě. Naši měli bleděmodrého Trabanta kombi, a aby nám za jízdy nebylo špatně, zpívalo se od prvního škytnutí motoru. Táta byl z Moravy a maminka z Prahy, a tak jsme to přezpívali vždy od "Starej Břeclavi" až po "Staré zámecké schody".

Navíc náš tatínek hrával na housle a zpívání vánočních koled s jeho doprovodem byla pravidelná rodinná kratochvíle.

Když jsem byl chlapec větší, zeptala se jednou paní sousedka mojí maminky: "Ten Váš hoch má pořád takovou dobrou náladu, že si zpívá, vždycky když ho potkám?" A maminka po pravdě odpověděla, že já si zpívám pořád, nálada nenálada.

Dnes už je všechno dávno, tatínka už nemám, ale zpívám si pořád dál. Když si zpívám, mám se líp, a když se mám líp, je to vždy jen další důvod ke zpěvu."

Ohlídalová Martina (alt)

"V dětství mi říkali: "Nezpívej, nebo začne pršet!"
Neposlechla jsem! A jsem ráda. Zpívám, co mi síly stačí, protože to stojí za to. Mám radost z každé nové melodie a baví mě svět s mými přáteli ve sboru. 
Našla jsem nejen zábavu a radost ze zpěvu, našla jsem v Lucky Voice Band i druhou rodinu."

Šavlová Sylva (soprán)

"Narodila jsem se v dubnu 1975 v Třebíči, ve slunečním znamení Býka, s měsícem ve Štíru, ascendentem v Panně, v roce Zajíce (Králíka).

Dětství jsem často trávila v lesích - mezi stromy i na stromech, na čerstvém vzduchu roztahovala svůj "hrudní košíček" a hrou na indiány posilovala své hlasivky. Společně s mou starší sestrou a mladším bratrem jsem vyrůstala v prostředí, kde hudba hrála velkou roli. Zpívala jsem v dětských školních sborech, jejichž tehdejší repertoár byl v duchu "československo-sovětského přátelství" a zpívaly se písně jako Sovětská hymna, Partyzánská, Internacionála a různé "budovatelské a pochodové písně".

Od 23 let jsem zpívala v "rock-pop-beatové" kapele mého mladšího bratra a jeho kamarádů (Jam&Tea). Asi 2,5 roku jsme jezdili po klubech, vystoupili jsme také na třebíčském festivalu Zámostí a šlo nám to celkem dobře. Později jsem pár měsíců zpívala po boku "bláznivého frontmana" ještě bláznivější formace Cirkus Mrodry Ublues a nazpívala pár drobných vokálů na CD některých místních kapel. A to mě moc bavilo.

Pak přišlo stěhování do Prahy a zpívání s jazz-rock-pop-beatovou kapelou Mandril, s kterou jsem si splnila i tehdejší sen zazpívat si v pražských klubech a hlavně v Paláci Akropolis, kam jsme se dostali 3x díky soutěži Future Line. Pro rozpory v hudebním naladění jsme se ale rozloučili a já si dala 7letou pauzu.

Na jaře 2010 se opět ozvala moje vnitřní touha po hudbě a aktivním zpěvu. Následovaly hlasové workshopy, např. s Monikou Šramlovou, Letní hlasová škola a kurzy s paní Feng-yün Song či hodiny zpěvu v Jam Music Institute u Karla Korsy. Poté přišel vstup do sboru Cantina a osudové setkání s Lucií Freiberg a její individuální hodiny zpěvu. Díky tomu jsem byla na přelomu let 2010/2011 u zrození nového projektu, pražského smíšeného sboru Lucky Voice Band pod vedením právě Lucie Freiberg. Doufám, že v tomto sboru se všemi báječnými "lucky členy" si budu moci užívat radosti ze zpěvu co nejdéle.

Hlasové techniky tu a tam procvičuji i s paní Jaroslavou Hannah Maxovou.

Miluji chvíle, kdy dokážu překonat všechny své "zbytečné bloky" a dovolím mé Duši vyjádřit se svobodně skrze ten úžasný nástroj - lidský hlas. To je pocit, který je darem pro každého, kdo se odváží vydat touto cestou - cestou vyjádření sebe sama skrze vlastní hlas."

Pipek Čestmír (bass)

"V dětství jsem zpíval v dětských sborech. Od druhého stupně základní školy do dnešních dnů jsem zpíval a hrával na doprovodnou kytaru a banjo v několika country a trampských kapelách, a také jsem zpíval studiové vokály. Ve sboru Lucky Voice Band jsem od jeho založení. 

Jsem fanda pro zpracovávání zvuků a muziky (mám slabost pro prostorový zvuk). Možná i proto jsem ve sboru Lucky Voice Band dostal doprovodnou funkci "Lucky Sound&MIDI Expert" :-) 

Poslouchám muziku všech žánrů - prostě jakoukoli muziku, která mě po poslechu sama upoutá.
K mým končíkům patří také fotografování."

Pitráková Dagmar (soprán)

"Vše začalo našimi společnými koncerty s mým bratrem pro naše rodiče, to mě byl asi 1 rok a bráchovi 4, kdy jsme si postavili soupravu bubnů a společnými silami ve formě zpěvu a mlácení vařečkami do hrnců a kbelíků podporovali Dalibora Jandu, Pražský výběr, Olympic a podobné kapely znějící z našeho gramofonu.
Následoval sbor ve školce a po nástupu do 1. třídy moje více než desetileté působení v Šumperském dětském sboru MOTÝLI pod vedením Aloise Motýla a později jeho syna Tomáše Motýla. Na toto období mám ty nejkrásnější vzpomínky, absolvovala jsem desítky krásných koncertů v České republice i v nejrůznějších místech Evropy, zábavná soustředění, kde se nejenom zpívalo, a samozřejmě hodiny a hodiny nacvičování partů druhého altu.
Od začátku povinné školní docházky jsem také navštěvovala kroužky zobcové a později příčné flétny a zhruba ve 12 letech se po vzoru svého bratra i táty naučila hrát na akustickou kytaru. S celou rodinou jsme potom při každé příležitosti vytahovali naše nástroje a zpívali a zpívali, což vlastně děláme doposud, i když už bohužel ne tak často.
Miluji zpívání vokálů a obdivuji tělesa jako The Voca People nebo 4TET.

Několikrát jsem taky zpívala vokály různým kapelám.
V současnosti poslouchám nejraději Selah Sue, Daft Punk, José Gonzáles, Kings of Convenience, Tata Bojs, ale mám ráda i taneční hudbu a také dobré víno a jídlo.
Jsem moc ráda, že jsem v Praze našla Lucky Voice Band, který je mi velmi blízký svým repertoárem, nadšenými sboristy a především svým veselým duchem."

Plurová Jarmila (soprán)

"Kdo nechce, hledá důvody. Kdo chce, hledá způsoby." Jsem moc ráda, že mě moje láska ke zpěvu přivedla během mého hledání toho správného hudebního tělesa právě na internetové stránky LVB. V naší rodině nikdo pěveckým talentem neoplývá (tedy snad kromě mojí milované sestry, se kterou si při společném setkání vždy nějakou tu pecku zazpíváme) a mamku s taťkou slyším zpívat po velkém přemlouvání jen vánoční koledy Byli to ale právě rodiče, díky kterým jsem začala chodit do dětského pěveckého sboru v Krnově a navštěvovala hodiny hry na klavír. Později pak následovalo dojíždění do nedaleké Opavy na soukromé hodiny zpěvu, zpívání na různých kulturních akcích v severomoravském kraji a později v Praze (hotelový silvestrovský večer, oblíbené vánoční trhy na Staroměstkém náměstí, firemní večírek na lodi nebo živé televizní vystoupení ve známé Laterně Magice). A protože mě moje vysokoškolská studia zavedla na rok také do německého rádia LandesWelle Thueringen, i zde se moje hudební duše mohla radovat. Kromě praxe v redakci mi bylo umožněno ochutnat práci v nahrávacím studiu a zazpívat si jakožto jediná cizinka ve finále pěvecké soutěže v Erfurtu. Od té doby ale už uplynula spousta let, z nichž jsem většinu strávila v oblacích jako stevardka. Poslední 3 roky však už nohama pevně na zemi, respektive vlastně na vodě. Jsem spokojená a natěšená na další nejen hudební zážitky s partou LVB."

Pokorná Barbora (soprán)

"Těsně před důchodem se stále ještě cítím a často i chovám jako dítě. Klasický blíženec - jsme zkrátka nejméně dvě, občas nám to klape, občas se nepohodnem, chvíli má navrch ta pak zas ta. 
Pokud jde o zpívání, začalo to ve školním sboru. Tam jsem zpívala první až čtvrtý hlas podle toho, kdo zrovna chyběl. Já jsem se nedovedla rozhodnout, v čem se cítím lépe a nikdo mi neporadil, který rozsah je můj nejvlastnější. 
Naštěstí jsem si nestihla úplně zničit hlasivky neb se můj osud dále odvíjel bez sborového zpěvu. Celý život jsem o tom ale tajně snila - tak tajně, že jsem si to ani sama nepřipouštěla. 
Až před pár lety přišlo pozvání do projektu Raduga, z kterého povstala Cantina, a hlavně setkání s "Lucky" Luckou a následné zrození sboru Lucky Voice Band. 
Konečně nejen zážitkové zpívání, ale i skvělé odborné vedení. A (téměř) denitivní zařazení do sopránu. 
Že bych konečně byla na svém místě?"

Procházka František (tenor)

"Lucky Voice Band není jen tak obyčejný sbor, zpívame srdcem. Když něco děláte srdcem, prožíváte opravdové štěstí.

Jsem vděčný, že mohu být členem rodiny, která rozdává všem lidem radost, naději a optimismus. " 

Rendl Ivan (tenor)

"První pravidelné setkávání se zpěvem bylo cestování naším prvním autem Škoda Spartak 440. Autorádio bylo v té době neznámý pojem, při čtení se mi dělalo špatně, tak jsme si během jízdy krátili čas zpěvem lidových písní. Sborové zpívání mne nikdy moc nelákalo, protože to prostě byla nuda. Až... jsem potkal Myšáky a později i Lucky Voice Band a zjistil jsem, že se to dá dělat i jinak. A takhle jinak to prostě dělat chci!"

Robeson John (bass)

"Úsměv nic nestojí a přitom může druhému předat tak moc. Kdo mě zná, ví, že se usmívám často a rád, a to se k našemu sboru výborně hodí. V Lucky Voice Bandu je to naše poslání a největší potěšení předat náš společný úsměv všem posluchačům, a  to s velkou vervou a radostí. My totiž milujeme zpěv ve všech formách! Pojí nás také naše úžasné přátelství a to nejen při zpěvu. Proto když zpíváme, jde to ze srdce a s láskou -- a je to na nás prý vidět. Snad se nám daří vykouzlit úsměv u našich posluchačů a možná sem tam i pár dojatých slz.

 Je to mojí ctí zpívat s Luckou a s Lucky Bandou už čtvrtý rok, a stále mi to dává novou a novou energii. Jsou to vynikají lidi i zpěváci.  Pokud toužíte po příjemných pocitech, přijďte si nás poslechnout!"

Rusková Ivana (soprán)

"Narodila jsem, vyrůstala a žila v Praze až dodnes. Už ve školce jsem začala zpívat ve sboru. Nejprve v Bambini di Praga, většinu dětství a dospívání jsem ale navštěvovala Kuhnův dětský sbor pod taktovkou Světlany Tvrzické. V dospělosti jsem chodila do komorního sboru Resonance a začala sólově zpívat u Dity Hořínkové. Zpěv mě vždy provázel celý život a bez něj si to už ani nedokážu představit! Když jsme před necelými dvěma lety hledaly s kamarádkou Míšou nový pěvecký sbor, velmi dlouho nám trvalo, než jsme našly ten pravý. Na přijetí v LVB jsme čekaly rok a dneska už vím proč. V LVB totiž všichni pěkně zpívají, s krásným výrazem a vypilovanou technikou, protože tohle všechno z vás dokáže vyždímat naše úžasná Lucka! To ale není všechno. Každý člen je totiž týmový individualista, což dohromady vytváří skvělý kolektiv s nakažlivě báječně opojnou lucky náladou, kterou po společné zkoušce sršíte ještě několik dní."   

Řadová Jana (alt)

"Tu a tam jsem tu nebo zase tam, ale ne každý, kdo bloudí, je ztracený. Po pauze zpět v jednom kole s Lucky Voice band, vždyť mráz nespálí hluboké kořeny. "

Říha Ivo (bas)

"Pocházím z muzikální rodiny z jižní Moravy. Stejně, jako v dětství před spaním zpívali mně, tak i já dnes při usínání zpívám svým dětem. Hudba vytváří neodmyslitelný pilíř mého života.

... začíná pro mě tam, kde se pro vyjádření citů a nálad nejrůznějšího charakteru nedostává slov...

Čistí a hýčká duši, spojuje ... i zdánlivě nespojitelné..., ... a v Lucky Voice Band o to silněji ...."


Šavel Jindřich (tenor)

"Jó - já a hudba... To už je dávno, co to začalo. Bylo mi šest a ten klarinet byl snad větší než já. Ale docela mi to šlo. Hrál jsem hlavně klasiku. Zkušenosti z vystupování byly pestré - třeba i ze hřbitovů nebo památníku padlým osvoboditelům. Od mých deseti let můj pan učitel pořád trnul a říkal mi: "Hele, klarinet a rugby, to nejde dohromady. Vždyť ti tam něco udělají a ty potřebuješ mít prsty a hubu v pořádku." Nakonec jsem mu dal za pravdu. Před maturitou jsem s tím přestal. S klarinetem. A dál jsem provozoval pouze vokální projevy po skončených zápasech. A trošku jsem přidával i ve sprše, v autě, na procházkách a později s dětmi. A pak jsem dostal nabídku z Lucky Voice Band. Že prej notám rozumím a chlapů je málo. Tak jsem šel. A zatím dobrý. Chlapů je málo, takže jedno místo vzadu mám jistý. Zatím..."

Skalická Anna (soprán)

"Již od malička byla hudba součástí mého života. Jako malé mi maminka zpívala na dobrou noc a možná právě to byl jeden z impulsů se jí v dětství začít aktivně věnovat. Na prvním stupni ZŠ jsem tak vyzkoušela zobcovou flétnu, klávesy a absolvovala nesčetné hodiny hudební nauky. Brzy jsem si však uvědomila, že nejblíže mám ke zpěvu a v páté třídě jsem se tak přidala k hudebnímu sboru Fantasie, který je veden panem Michalem Horáčkem v rámci ZUŠ Trutnov. Souběžně se sborem jsem potom až do maturity chodila i na hodiny sólového zpěvu a nové zkušenosti nasbírala také během roku v USA, kde jsem zpívala v kostelním a školním sboru a v dívčí A capella skupině. S odchodem do Prahy, za studiem VŠ, jsem se zpěvem bohužel na několik let skončila. Po čase jsem si začala uvědomovat, jak moc mi aktivní zpívání chybí a tak jsem věděla, že po ukončení školních povinností nastal čas se ke zpěvu vrátit. Jsem moc ráda, že tomu tak je právě v Lucky voice band, který mě svou energií a náladou zaujal okamžitě při prvním poslechu. Po návštěvě koncertu a první zkoušky jsem neváhala, že LVB je přesně TEN sbor, jehož součástí chci být a moc si vážím příležitosti, kterou jsem tak díky Lucce a celému sboru dostala:). "

Škuta Vít (tenor)

"Hudba mne bavila již od mládí a to i přes to, že jsem s velkou nechutí několik let navštěvoval ZUŠ a trápil svého učitele hrou na flétnu. Kdo by pomyslel, že se mi znát noty, bude hodit o téměř dvě desetiletí později.

Věnovat se nějakým způsobem zpívání, mně v hlavě vrtalo už nějakou dobu. Proto, když se mi tou naprosto největší náhodou naskytla příležitost stát se členem Lucky Voice Band, ani chvilku jsem neváhal.

Zpívaní v tomto sboru je jednou z věcí, která mne opravdu baví a mimo jiné, za to mohou hlavně skvělí lidé, které jsem zde potkal."

Streichsbierová Michaela (alt)

"Když sněží, tak hory. Když zvíře, tak pes.
Když nanuk, tak Míša. Když Míša, tak Streichsbierová.
Když manžel, tak Lev. Když dcera, tak Anna. Když veselit, tak do rána.
Když zpívat, tak rád. Když sbor, tak Lucky. Když hlas, tak alt.                                     Když hudba, síla, energie, tak Lucky Voice Band! ;-)"

Suja Jana (soprán)

"Jsem narozena v červnu roku 1985 ve znamení blíženců v Kolíně. Bezdětná, svobodná (až do 14. 6. 2014 :-) ) a patnáct let vegetariánka.K hudbě, prvně lidové a klasické, mě přivedl děda. Zpěvák od Kolína, jež svým úžasným tenorem vyluzoval tóny Kmochových pochodů, a výborný muzikant s absolutním sluchem. Dlouho věřil, že alespoň jeho nejmladší vnouče zdědí jeho sluchový dar. Bohužel, nestalo se.Sborový zpěv jsem okusila už na základní škole, dále na gymnáziu a nakonec i na univerzitě, kde jsem studovala hudební vědu a jako takový vedlejšák ekonomku (kdyby náhodou hudba nebyla tím, co by mě uživilo :-) ). Několik let jsem navštěvovala hodiny zpěvu, hrála na klavír a na bicí.Po několika měsících strávených v Kanadě jsem změnila své působiště a z Brna se přestěhovala do Prahy. Na celé tři roky jsem zpěv odložila až do doby, než jsem narazila na stránky sboru Lucky Voice Band. Napsala jsem Lucii, přišla na zkoušku a zamilovala se.Mimo hudby jsem nadšená i do sportování. Dvanáct let jsem se deset hodit týdně dřela s přemety, veletoči a jinými šílenostmi, které ke sportovní gymnastice patří. Dodnes jsem vášnivým milovníkem lyží. Jak se ale říká, sportem ku zdraví, a tak si už několik let pilně napravuji celé tělo pomocí úchvatné metody cvičení pilates."

Tóth Bartáková Zuzana (soprán)

"S hudbou v organizované formě jsem začala v sedmi letech, kdy rodiče usoudili, že dají své muzikální dítě na kroužek. Prošla jsem si dětským pěveckým sborem, sólovou hrou na zobcové flétny, flétnovým souborem, hrou na příčnou flétnu, sólovým zpěvem, smíšeným sborem, vedením maličkého dětského sboru a nakonec odumřením mých hudebních ambicí po nástupu na VŠ a přestěhování se z rodných severních Čech do Prahy.
Několik let jsem byla koupelnová zpěvačka a příležitostná účastnice konkurzů do pěveckých těles, ale nikde se mi to nezdálo jako "to ono". Až se nakonec potkal můj stesk po muzicírování a volné místo v Lucky Voice Bandu. Po prvním setkání to ve mne zarezonovalo a já jsem moc ráda, že mne tahle skvělá parta muzikantů vzala mezi sebe.

Kromě znovu objevené lásky ke sborovému zpěvu můj život ovlivňuje manžel, rodina a přátelé, naše kočky, sklony k workoholismu a zhýralá náklonnost ke kavárenskému povalečství."

Vachta Jiří (bass)

Valvodová Tereza (alt)

Včeláková Petra (alt)

Věžník Lukáš (bass)

musicCollection 

 .stream()

 .filter((m) -> m.isUniquelyBeautiful()) 

 .forEach(Ear.in::listen);

Vítková Soňa (alt)

"Radost : radost je pro mě rodina, ale i hudba, která mě provází celým životem. Již na základní a střední škole jsem navštěvovala pěvecké sbory, kde jsem byla šťastná a usměvavá. Pak přišlo období hledání se - cestování, práce, partner, děti ... a hudba byla na vedlejší koleji. Jednoho dne jsem se rozhodla opět zpívat a objevila jsem Lucky Voice Band. A tak jsem zase úplně šťastná a usměvavá, je to moje zpívající rodina."

Vojtěchovský Tomáš (bass)

"Zahraj nám něco", padlo onehdá na hodině hudební výchovy. Arytmické provedení jednoho méně známého populárního songu vykonalo své, a tak mě v 15 letech přijali do mého prvního sboru. Sloužil jsem jako korepetitor a to, že neumím zazpívat ani notu, zjistili až po pár měsících. 
Obdobných otázek bylo v životě ještě pár. Jednu z posledních prohlásil Johník: "Chtěl by sis zazpívat ve sboru?" 

Vorlová Michaela (alt)


"Už od dětství miluji ten pocit, který máte, když dozpíváte náročnou skladbu a celé tělo, napumpované adrenalinem, si vydechne úlevou a uvolní se. Někdo kvůli tomu pocitu leze na skály, já raději šplhám po notové stupnici. :-) Lucky Voice Band se svou téměř rodinnou atmosférou je pro mě útočištěm, kde se můžu vyřádit a užívat si blaženost, kterou mi zpěv přináší na každé zkoušce a koncertě s lidmi, kteří to vnímají podobně. Je osvobozující hledat své hranice a konstantně je překračovat. Mohu se tak vydat na cesty, o kterých se mi nesnilo."

Wackerová Lenka (alt)

"Narozena: V Praze ve znamení Býka s ascendentem ve Lvu.
Pěvecké zkušenosti: Na základní škole jsem zpívala v několika sborech, ale dost často taky doma u rádia a gramofonu ve snaze napodobit slavné profesionálky, o dost později jsem se na deset let stala členkou komorního smíšeného sboru s klasickým zaměřením, pak přišla tříletá pauza a po ní neodolatelné nutkání začít se zpěvem znovu. Dílem náhody nebo spíš osudu jsem jednoho dne objevila úžasné seskupení sympatických lidí a zamilovala jsem se na první pohled do Lucky Voice Bandu. Moc si vážím toho, že jsem se mohla stát členkou této báječné party.
Baví mě: Moje práce paní učitelky ve školce, dobrá zábava s fajn lidmi, poznávání všeho nového, esoterika, Orient, cestování, ruční práce, móda, kočky, psaní, jóga, slunce, dobré víno, lenošení ... a zpívání.
Nemám ráda: Lidskou závist, nenávist a nevlídnost, sychravé počasí a sladká jídla."

Zajíčková Leona (soprán) 

"Jako většina členů pocházím z rodiny, která mě vedla ke zpěvu už od malička. Dodnes, když se všichni sejdeme na chalupě zpíváme "Pějme píseň do kola" a také každou rodinnou oslavu provází zpěv. Na základní škole jsem milovala hodiny hudební výchovy, což spolužáci absolutně nechápali, ale já byla šťastná, že mám publikum a mohu se "ukázat". Navštěvovala jsem chvíli Pražský dětský sbor pod vedením Čestmíra Staška, ale jak to v životě bývá, osud si trochu pohrál a já zpívat přestala. Postupem času jsem věděla, že se ke zpěvu chci vrátit. Opět zde zahrála roli vyšší moc. Lucky Voice Band jsem slyšela poprvé na svatbě mé kamarádky Dáši, která je členkou už několik let. Díky Dášo, že jsi mě "popostrčila" :) Zpěv je totiž pro mě touha, vášeň, umění, seberealizace, relax i dřina a dává mi pocit svobody a naplnění. "