Členové sboru

Berková Bohunka (soprán)

"Narodila jsem se na Severní Moravě v kouzelném městečku Bílá Opava. Tam jsem prožila značnou část svého života.V roce 2007 jsem uposlechla hlas svého srdce, rozhodla se pro změnu a přestěhovala se do Prahy.V Praze si užívám svobody a plním si své sny. Nacházím tady stále nové zdroje naplnění, štěstí a radosti, ke kterým zpívání ve sboru s tak úžasnými lidmi bezesporu patří.Zpěv mne provázel celým mým dětstvím, ale časem se z mého života nějak vytratil. A tak jsem moc ráda a vděčná za to, že jsem potkala Lucku, a že se ke zpěvu můžu po letech opět vrátit."   


Buchtová Terezka (soprán)

"Hudba byla mojí velikou láskou již od mala. V průběhu základní školy jsem chodila do školního pěveckého sboru, hrála na flétnu, později na kytaru. Na gymnáziu jsem pak s pěveckým sborem, díky spolupráci s výborným klavíristou a skladatelem Pavlem Trojanem ml., měla možnost být součastí dvou muzikálů, nejprve Petra a Lucie a poté Aleny, které jsme hráli v pražském divadle U Hasičů a posléze je i převedli do filmové podoby.

V této době jsem byla také členkou revivalové kapely Ambra, se kterou jsme hráli nestárnoucí písničky slavné skupiny ABBA. Zpívání v kapele mě motivovalo ke snaze se ve zpěvu zlepšovat, a tak jsem začala navštěvovat soukromé hodiny zpěvu u bývalé členky sboru Národního divadla.

Se započetím studia medicíny však veškeré mé hudební aktivity postupně ustaly... Jen těžko jsem se s tím smiřovala, ale studium pro mě bylo po několik let přednější. A proto jsem po jeho skončení, už jako paní doktorka, začala hledat, kde bych si tak mohla zazpívat jinde, než doma v koupelně nebo u táboráku..

Náhodou jsem na internetu objevila stránky Lucky Voice Bandu a na nich informaci, že přijímají nové členy. Neváhala jsem ani minutu a napsala mail, že bych se ráda ke sboru přidala. Na to mi Lucinka odpověděla, ať se dorazím podívat na zkoušku...

A už od této první zkoušky jsem věděla, že hrozně moc chci být součástí tohoto úžasného seskupení. Ze všech členů čiší obrovská radost ze zpívání a dobrá nálada, člověk okamžitě zapomíná na každodenní starosti a dobíjí se pozitivní energií.

Tímto bych za to chtěla všem moc poděkovat, nemůžu se dočkat dalších společných zkoušek a koncertů."


Cermanová Zuzana (soprán)

"Narozena v Liberci, kde mezi 9. a 16. rokem působila v dětském školním sboru Kalinka.
Zároveň se v tomto období pokoušela zhruba 3 roky o hru na klavír.
V současné době na mateřské dovolené. S manželem vychovávají 2 syny.
Druhým rokem studuje obor Marketingová komunikace na Vysoké škole finanční a správní.
Záliby: hudba, cestování, sport (zumba, brusle, lyže)
Požitky: spaní, četba na pláži, Nutella"


Doležalová Štěpánka (alt)


"Narozena ve znamení Kozoroha. To je ten, co musí furt do kopce.

Obdařena mimořádnou, rozvětvenou rodinou s pěstovanou sounáležitostí, smyslem pro humor a láskou (i) k hudbě. Na rodinných sešlostech se zpívalo vše, na co si kdo vzpomenul, lidovky, opera, Semafor. Živelně, neorganizovaně, občas i vícehlasně. Na základní škole jsem pak konečně měla možnost zpívat ve školním sboru. Hlavním sborem byla však většinou parta kamarádů s kytarou. No a pak jednou, po dlouhé době, jsem našla odvahu a cíleně hledala, kde bych mohla zpívat vícehlasně. A to i když neumím noty. A tak jsem před pár lety konečně začala se sborovým zpěvem.

Sborovým zpíváním je můj život určitě bohatší a rozhodně veselejší. Tedy za to už nemůže ani tak zpívání samo, jako ta parta lidí, kterou jsem díky němu poznala. Zpívání je ventil radosti i smutku, výdej i příjem energie, terapie i modlitba, prostě hodně pestrá mozaika. Každý hlas má svoji barvu. Výraznou či méně výraznou, sytou či bledší, zářivou či temnou, příjemnou nebo 'trochu zvláštní', ale dohromady, když je někdo hezky poskládá, tak se najednou objeví krásná duha. A ta duha vzájemně propojených a sladěných barev jde o těch, co zpívají, k těm, co poslouchají ... a někdy i zpátky. Tak nějak to cítím.

Jinak se moc ráda směju, mám ráda červené víno a moje motto je taková Werichovská kombinace "Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl ... a ... ať je klidně i trošku smutno, jen když je veselo ..." :)"


Fábelová Jana (soprán)

"Vyrůstám v Olomouci, kde začínám (díky velké lásce k hudbě své mámy) společně se svou sestrou navštěvovat dětský pěvecký sbor Campanella. Tak tomu je do mých cca. 15ti let.
Spolu se zpěvem se hudbě věnuji i hraním na flétnu příčnou.
Kvůli vzdorovité pubertě a následně náročnému studentskému životu :-) jde však aktivní projev hudby na následujícíh pár let stranou.
Nicméně, potřeba a chuť zpívat se i po několika letech stále objevují, až se jednoho dne rozhoduji s tím něco dělat a oslovuji Lucku, zda mohu přijít na zkoušku Lucky Voice Bandu. Tak se děje.
Od té chvíle jasně vím, že chci ve sboru zpívat spolu s ostatními členy.
Proč?
Protože atmosféra zde je úžasná. Lidé jsou fajn, naladění na správnou notu a zpěv pod Lucčiným vedením má správný směr i správné grády.
A taky protože MILUJI zpěv. Hudba je radost, nadšení, vášeň a dar...
A v Lucky Voice Bandu se toto vše setkává dohromady.
Přestože jsem nováček, již teď jsem velmi ráda za tuto pěveckou rodinu a těším se na společné akce.
Mé oblíbené hudební motto:
Kdo zpívá, dvakrát se modlí."


Gebrtová Dita (soprán)

"Zpívala jsem už od mateřské školy v souboru Zvoneček, po celou školní docházku jsem zpívala v LŠU sborově i sólově pod vedením paní profesorky Hamplové. Nástupem na VŠE do Prahy se moje priority změnily a zpěv se mi stal koníčkem. Až když děti povyrostly, začala jsem snít o návratu ke zpěvu. A díky Lucky Voice Bandu se mi ten sen splnil!"


Gregor Martin (bass)

"Zpívání mě bavilo už od útlého dětství, a to nepočítám, že jedna z mých hraček jako batolete byl dřevěný mikrofónek. Pozitivní vztah k hudbě jsem získal díky muzikální rodině a mamince. Na gymnáziu jsem se proto poprvé dostal do sboru, po změně hlasu jsem byl členem smíšeného sboru Gymnázia Děčín a zároveň členem komorního tělesa s názvem Arcanum. Nicméňe po nástupu na vysokou školu se čas na zpívání tak nějak vytratil a jezdit na zkoušky do rodného města bylo čím dál tím obtížnější (a taky se nechtělo). Na sborový zpěv tedy po řadu let nedošlo, až do chvíle, kdy jsem se přišel o Vánocích 2015 podívat na Rybovku a potkal se se starými kamarády ze sboru. To mi připomnělo, jak moc mi zpívání chybí a během Vánočních svátků jsem začal hledat nějaký vhodný pražský sbor. A hle! Asi nějakou velmi šťastnou náhodou jsem našel Lucky Voice Band, bandu úžasných lidí všech věkových kategorií a různých osudů. Nějakým zázrakem jsem přesvědčil naši nejvyšší Lucku o tom, že moje zpívání se dá poslouchat a tak jsem se v lednu 2016 stal součástí tohoto úžasného spolku. Teď v lednu 2017 slavím rok svého působení v LVB a moc se těším na mnoho dalších :) "


Holub Pavel (bass)

"Na podzim roku 2013 jsem byl přivlečen na zkoušku LVB a setkání s tímto sborem pro mě bylo láskou na první poslech. Zůstal jsem a od té chvíle každou zkoušku sboru prožívám jako jedinečný koncert lidských hlasů, úsměvů a srdcí. Vypadá to, že - narozdíl od většiny erotických vztahů - lze zamilovanost do LVB libovolně prodlužovat." 


Houdková Pavla (soprán)

"Pěveckou kariéru zahájila v první třídě, kdy byla vybrána do sboru Bambini di Praga a stala se tak jednou z kulínského dětí :-) (V Japonsku však zatím nebyla).
Souběžně pokračovala ve školním pionýrském sboru Slavíci, se kterým v pěvecké soutěži Pražská snítka obhájila v duetu 1. místo za píseň ,,Sobotěnka ide" a ,,Rudé šátky na slunci hoří"...
Zkoušela i hru na kytaru, ke které jakožto samouk měla vztah asi roční. 
V současné době je hrdou členkou Lucky Voice Bandu! Je vdaná, má jednu dceru.
Miluje cestování, šedesátá léta, Beatles, Beach Boys, ABBU..., lyže, kolo, moře, jízdu na motorce, 
tanec, divadlo, poznávání všeho nového...
Nerada balí (zavazadla).
Je netrpělivá, nemá ráda pomalou jízdu (moc neřídí) :-)"


Khusnutdinova Irina (alt)

"Narodila jsem se v Kazachstánu a v 10 letech se přestěhovala s rodiči do Ruska, kde jsem ukončila VŠ Architektura a Urbanismus. Ve 22 letech jsem se rozhodla pokračovat ve studiích architektury v Evropě a byla přijata na ČVUT v Praze.

Proto jsem se přestěhovala do Prahy a zůstala tu. V Praze jsem se vdala a narodil se nám syn Lev.
S hudbou žiji celý život. Od dětství jsem zpívala ve sborech a to miluji!
Jsem umělecky založená. Mezi mé koníčky patří malování, hudba, design a psychologie."


Kocourová Kateřina (alt)

"Ve čtyřech letech jsem nastoupila do Kühnova dětského sboru a v šesti jsem byla skalně rozhodnutá, že budu zpěvačka a otravovala jsem všechny příbuzné opakovaným zpěvem: "Podívej, kvete růže". Následkem toho bylo doporučení, ať se pěkně učím, chodím dál do sboru a na klavír a po maturitě se uvidí.
Tak jsem se moc neučila, do maturity jsem chodila do sboru a na klavír a nakonec šla studovat techniku, protože tam bylo víc kluků. Jenže na ČVUT neměli sbor ... Začala jsem hrát divadlo a po večerech si udělala dramatický obor Ježkárny, ale nějak to nebylo ono.
A po škole jsem najednou zjistila, že zpívám dětem ukolébavky a pozpěvuju si při věšení prádla a to všechno čím dál tím méně a méně, až jsem přestala zpívat úplně - až minulý rok se stalo něco, co mi pomohlo se probrat a začít zase hledat radosti života. A zpívání je radost a zpívat s Lucky Voice Bandu je velká radost :-) ".


Korousová Alice (soprán)

"Narodila jsem se ve Frýdku-Místku, kde jsem žila až do svých 19 let. Po maturitě jsem se přestěhovala do Prahy za studiem, kde jsem vystudovala daně a účetnictví, čímž se taky živím.
Hudební základy položili mí rodiče - maminka zpívá snad odjakživa a tatínek výborně hraje na banjo a na kytaru. Ve sboru jsem začala zpívat už na základní škole, v jiném sboru jsem pak pokračovala na gymnáziu a začala jsem také zpívat v Ženském pěveckém sboru Bohuslava Martinů mimo školu. Zároveň jsem až do svých 19 let hrála na klavír - teď hraju už jen pro potěšení.S příchodem do Prahy bohužel mé spojení s hudbou utichlo. Po skončení školy jsem pociťovala velkou mezeru. Hledala jsem "ten správný sbor" pro mě, což nakonec rozsekla moje maminka, která na festivalu v Bašce slyšela a viděla Lucky Voice Band, který ji okouzlil. Napsala jsem, přišla se podívat a hurá jsem tady od srpna 2014.
Zpívání ve sboru mě naplňuje, je to relax a potěšení v jednom!
Nemám vyhraněný styl hudby. Miluju jak klasiku, tak i rock a pop. Mezi mé oblíbence patří například Lauryn Hill, Alicia Keys, ZAZ, Yngwie Malmsteen, Iron Maiden, Daft Punk, Jamiroquai či skladatel Claude Debussy. Mimo hudbu ráda čtu, moc ráda vařím, vyšívám a taky ráda chodím po horách.
Můj oblíbený hudební citát: "Hudba uvolňuje ducha a okřídluje myšlenky." (Friedrich Nietzsche)."


Kotek Vladimír (tenor)


"Zpěv mi vrací mládí a chuť do života."

Kuželová Tereza (alt)

"Hudba je neodmyslitelnou součástí mého života. Asi jako většina členů sboru si zpívám pro radost už od mala. Pamatuji si, že jsem v dětství skládala vlastní písničky, vymýšlela si svoje nesmyslné texty na anglické písně, a tak třeba z Wake me up before you go-go vzniklo něco jako [pip mí ap bifór jů koko]. Moje maminka si mého nadšení pro hudbu naštěstí všimla, i když to nebylo tak těžké, protože jsem zpívala bez ostychu všude. A tak jsem od 6 let začala navštěvovat ZUŠ, která se pro mě stala skoro druhým domovem. Primárně jsem chodila na klasickou kytaru a hudební nauku, postupně jsem však přidala komorní soubory, dětský orchestr i sbor. Sborů jsem zkusila několik a v jednom jsem potkala velmi šikovnou učitelku zpěvu, která pro mě byla velkou inspirací. Později tato paní vytvořila soubor asi 13 nadšenců do zpívání a společně jsme koncertovali v naší domovině - jižních Čechách. Po dokončení druhého cyklu hry na kytaru a střední školy jsem se přesunula do Prahy, kde mě studium vysoké školy, práce na poloviční úvazek a lákadla velkoměsta na pár let zaměstnaly. Naštěstí jsem se ale ke zpívání dostala zpět při navazujícím studiu v Dánsku a Erasmu v německém Bamberku, kde jsem se dostala do univerzitního sboru. Po návratu do Prahy jsem hledala šikovný sbor, který zpívá se zápalem a láskou k hudbě. Po důkladném zmapování terénu pro mě byl LVB jedničkou. A světe div se, nějakým zázračným kouzlem jsem teď jedním z členů. :-)"


Lokajíčková Tereza (alt)

"Už víc než 30 let žiju v Praze a bez sborového zpěvu jsem to nikdy dlouho nevydržela. Pokud nebyl sbor, aspoň soukromé zpívání s kytarou... nebo jen tak sama pro sebe. :-)

Hudba mi dává radost, při sborovém zpěvu prožívám krásný pocit sounáležitosti."


Marešová Stanislava (tenor)

"Od malička mě provází několik velkých lásek - knihy, zpívání, rodina a přátelé. Ani bez jediné z nich si neumím svůj život představit a jsem moc ráda, že tohle všechno stále mám.
A na své "cestě k sobě" jsem objevila Lucky Voice Band, který mou radost ze zpěvu a vzájemného sdílení a přijetí umocnil.
Díky moc."


Ohlídal Martin (tenor)

"Když jsem byl chlapec malej, tak metr nad zemí, zpívali jsme u nás doma lidovky. Nejvíce se zpívalo v autě. Naši měli bleděmodrého Trabanta kombi, a aby nám za jízdy nebylo špatně, zpívalo se od prvního škytnutí motoru. Táta byl z Moravy a maminka z Prahy, a tak jsme to přezpívali vždy od "Starej Břeclavi" až po "Staré zámecké schody".

Navíc náš tatínek hrával na housle a zpívání vánočních koled s jeho doprovodem byla pravidelná rodinná kratochvíle.

Když jsem byl chlapec větší, zeptala se jednou paní sousedka mojí maminky: "Ten Váš hoch má pořád takovou dobrou náladu, že si zpívá, vždycky když ho potkám?" A maminka po pravdě odpověděla, že já si zpívám pořád, nálada nenálada.

Dnes už je všechno dávno, tatínka už nemám, ale zpívám si pořád dál. Když si zpívám, mám se líp, a když se mám líp, je to vždy jen další důvod ke zpěvu."


Ohlídalová Martina (alt)

"V dětství mi říkali: "Nezpívej, nebo začne pršet!"
Neposlechla jsem! A jsem ráda. Zpívám, co mi síly stačí, protože to stojí za to. Mám radost z každé nové melodie a baví mě svět s mými přáteli ve sboru. 
Našla jsem nejen zábavu a radost ze zpěvu, našla jsem v Lucky Voice Band i druhou rodinu."


Petrová Sylva (soprán)

"Narodila jsem se v dubnu 1975 v Třebíči, ve slunečním znamení Býka, s měsícem ve Štíru, ascendentem v Panně, v roce Zajíce (Králíka)...
Dětství jsem strávila v lesích - mezi stromy i na stromech, na čerstvém vzduchu roztahovala svůj "hrudní košíček" a hrou na indiány posilovala své hlasivky :-)
Můj vztah k hudbě a zpěvu byl formován od útlého dětství a možná již někdy dávno před narozením... (?). Pradědeček z tátovy strany byl žákem Leoše Janáčka, hrával na varhany, klavír a housle a jako učitel hudby učil od malička mého otce na klavír a housle. Jako samouk se táta věnoval i zpěvu a hře na další nástroje - jako kytara, saxofon či klarinet a od střední školy zpíval a hrával v kapelách. Jeho bratr (klavírista a houslista) hrál např. ve Žďárském swingovém orchestru. Z matčiny strany se sklon k hudební oblasti také přenášel, neb můj děda jako student hrával na housle v sokolské kapele a později jako primáš v Horáckém souboru písní a tanců. Babička hrávala na klavír a zpívala si spíše pro radost. Podobně i moje máma hrávala na klavír a zpívala ve školních sborech a pěveckých soutěžích, dále si však pro nepřekonatelnou trému "nedovolila".
A tak jsem společně s mou starší sestrou a mladším bratrem vyrůstala v prostředí, kde hudba hrála velkou roli.
V mých 4 letech jsem měla své první veřejné "samozvané vystoupení" v kině, na filmu o skupině ABBA, kdy jsem celý film s prozpěvováním protančila na schodech v uličce :-). Asi to byl silný zážitek, kterým jsem odstartovala svou "pěveckou kariéru" :-)
Zpívala jsem v dětských školních sborech, jejichž tehdejší repertoár byl v duchu "československo-sovětského přátelství" a zpívaly se písně jako Sovětská hymna, Partyzánská, Internacionála a různé "budovatelské a pochodové písně", ale občas též "obyčejné lidovky". Doma jsem si tento jednostranný repertoár vynahrazovala pouštěním tátových desek a gramofonových pásek s naprosto odlišnými nahrávkami :-), do kterých jsem zpívala "po svém". Sborový zpěv pak ukončila zpráva učitelky z hudební školy, která mým vyděšeným rodičům sdělila, že mám asi uzlíky na hlasivkách a nikdy už zpívat nebudu... 
Pokračovala jsem tedy ve hře na klavír, kterou jsem však ukončila ještě na základní škole, když mi zase jiná paní učitelka dala "na vybranou" a prohlásila: "Nemůžeš hrát na klavír a současně hrát košíkovou, volejbal a házenou. Musíš si vybrat mezi klavírem a sportováním."... A já si tehdy, jako neposedné dítě překypující energií, vybrala sport a pohyb, před sezením u klavíru a hraním etud a nudných písní, které mě vůbec neoslovovaly. Chvíli jsem si pohrávala i s kytarou, ale tato vášeň mě brzy opustila.
Následovaly roky aktivního a závodního sportování. Zpívání jen doma a postupné zapomínání hry na klavír a zapomínání not.... A tím se rozhodlo i o mém dalším studiu - místo hudební školy jsem pokračovala na gymnázium.
Život mi však později přinesl velkou šanci, kdy jsem tzv. "náhodou" v mých cca 23 letech dostala možnost zpívat v "rock-pop-beatové" kapele mého mladšího bratra a jeho kamarádů (Jam&Tea). A tak jsem bez znalosti správných pěveckých technik začala zpívat a jezdit po klubech a šlo nám to celkem dobře..., až do chvíle, kdy kytarista nastoupil na vojnu a ostatní členové na vysoké školy. Pak jsem dostala příležitost zpívat pár měsíců po boku "bláznivého frontmana" ještě bláznivější formace "Cirkus Mrodry Ublues" a využila také pozvání k nazpívání drobných vokálů na CD některých místních kapel. A to mě moc bavilo. 
Pak přišlo mé přestěhování se do Prahy a další příležitost - zpívání s "jazz-rock-pop-beatovou" kapelou "Mandril", s kterou jsem si splnila i tehdejší sen zazpívat si v pražských klubech a hlavně na pódiu Paláce Akropolis, kam jsme se dostali 3x díky soutěži Future Line. Pro "rozpory v hudebním naladění" jsme se rozloučili a pro mne nastala skoro 7letá pauza - bez aktivní hudby a zpěvu... Teď se sama sebe ptám: "Jak jsem to mohla tak dlouho vydržet?"
Na jaře 2010 se opět ozvala moje vnitřní touha po aktivním zpěvu a hudbě a já "vyslala do Vesmíru svou prosbu o pomoc a příležitosti" :-). A pak už to šlo tzv. ráz naráz. Hlasové dílny a workshopy - jako Letní hlasová škola a kurzy s paní Feng-yün Song, seminář s Monikou Šramlovou, zapsání na hodiny zpěvu v Jam Music Institute ke Karlovi Korsovi, vstup do sboru Cantina a setkání s Lucií Freiberg na jejích sborových hodinách zpěvu, a následně docházení na její individuální hodiny zpěvu... Kromě toho mi vstoupila do cesty i skvělá foniatrička, díky které jsem se po mnoha letech uklidnila, když mi po vyšetřeních řekla, že žádné uzlíky na hlasivkách nemám, hlasivky mám v pořádku a zpívat tedy mohu...
Na přelomu let 2010/2011 jsem byla (a moc ráda) u zrození nového projektu, smíšeného sboru Lucky Voice Band pod vedením naší Lucie aneb "nejvyšší lucky Lady". Doufám, že v tomto sboru se všemi báječnými "lucky členy" si budu moci užívat radosti ze zpěvu tak dlouho, jak jen to půjde. 
Miluji chvíle, kdy dokáži překonat všechny své "zbytečné bloky" a dovolím mé Duši vyjádřit se svobodně skrze ten úžasný nástroj - lidský hlas... To je pocit, který je darem pro každého, který se odváží vydat touto cestou - cestou vyjádření sebe sama skrze vlastní hlas.

Kromě zpěvu také ráda cestuji, fotím, zkoumám různé alternativní techniky léčby a osobního rozvoje, zajímám se aktivně o zdravé stravování, o kterém se můžete dočíst na mých webech www.syrova-strava.cz a www.vitastyle.cz".


Pipek Čestmír (bass)

"V dětství jsem zpíval v dětských sborech. Od druhého stupně základní školy do dnešních dnů jsem zpíval a hrával na doprovodnou kytaru a banjo v několika country a trampských kapelách, a také jsem zpíval studiové vokály. Ve sboru Lucky Voice Band jsem od jeho založení. 

Jsem fanda pro zpracovávání zvuků a muziky (mám slabost pro prostorový zvuk). Možná i proto jsem ve sboru Lucky Voice Band dostal doprovodnou funkci "Lucky Sound&MIDI Expert" :-) 

Poslouchám muziku všech žánrů - prostě jakoukoli muziku, která mě po poslechu sama upoutá.
K mým končíkům patří také fotografování."


Pitráková Dagmar (soprán)

"Vše začalo našimi společnými koncerty s mým bratrem pro naše rodiče, to mě byl asi 1 rok a bráchovi 4, kdy jsme si postavili soupravu bubnů a společnými silami ve formě zpěvu a mlácení vařečkami do hrnců a kbelíků podporovali Dalibora Jandu, Pražský výběr, Olympic a podobné kapely znějící z našeho gramofonu.
Následoval sbor ve školce a po nástupu do 1. třídy moje více než desetileté působení v Šumperském dětském sboru MOTÝLI pod vedením Aloise Motýla a později jeho syna Tomáše Motýla. Na toto období mám ty nejkrásnější vzpomínky, absolvovala jsem desítky krásných koncertů v České republice i v nejrůznějších místech Evropy, zábavná soustředění, kde se nejenom zpívalo, a samozřejmě hodiny a hodiny nacvičování partů druhého altu.
Od začátku povinné školní docházky jsem také navštěvovala kroužky zobcové a později příčné flétny a zhruba ve 12 letech se po vzoru svého bratra i táty naučila hrát na akustickou kytaru. S celou rodinou jsme potom při každé příležitosti vytahovali naše nástroje a zpívali a zpívali, což vlastně děláme doposud, i když už bohužel ne tak často.
Miluji zpívání vokálů a obdivuji tělesa jako The Voca People nebo 4TET.

Několikrát jsem taky zpívala vokály různým kapelám.
V současnosti poslouchám nejraději Selah Sue, Daft Punk, José Gonzáles, Kings of Convenience, Tata Bojs, ale mám ráda i taneční hudbu a také dobré víno a jídlo.
Jsem moc ráda, že jsem v Praze našla Lucky Voice Band, který je mi velmi blízký svým repertoárem, nadšenými sboristy a především svým veselým duchem."


Pokorná Barbora (soprán)

"Těsně před důchodem se stále ještě cítím a často i chovám jako dítě. Klasický blíženec - jsme zkrátka nejméně dvě, občas nám to klape, občas se nepohodnem, chvíli má navrch ta pak zas ta. 
Pokud jde o zpívání, začalo to ve školním sboru. Tam jsem zpívala první až čtvrtý hlas podle toho, kdo zrovna chyběl. Já jsem se nedovedla rozhodnout, v čem se cítím lépe a nikdo mi neporadil, který rozsah je můj nejvlastnější. 
Naštěstí jsem si nestihla úplně zničit hlasivky neb se můj osud dále odvíjel bez sborového zpěvu. Celý život jsem o tom ale tajně snila - tak tajně, že jsem si to ani sama nepřipouštěla. 
Až před pár lety přišlo pozvání do projektu Raduga, z kterého povstala Cantina, a hlavně setkání s "Lucky" Luckou a následné zrození sboru Lucky Voice Band
Konečně nejen zážitkové zpívání, ale i skvělé odborné vedení. A (téměř) denitivní zařazení do sopránu. 
Že bych konečně byla na svém místě?"


Pražáková Dana (alt)

"Svět písní a písniček mne provází celým životem (co si uvědomuji asi tak od čtyř let, kdy mne tatínek poprvé začal učit intonaci při písni Vyletěla holubička ze skály..., to bylo slziček... Ale stálo to za to!).
Díky tomu jsem mohla ochutnat sborový zpěv na základní škole, později zpívání s amatérskou folkovou skupinou Gambit (krásné vzpomínky) a díky ní i zpěv na LŠU, příležitostné zpívání s kamarády u ohně i jinde a třeba i s úplně cizími lidmi, kteří byli ochotni zpívat.
Poznala jsem souznění nejen tónů ve chvílích, kdy se zpívá nebo hraje stejná píseň.
A toto souznění si nyní mohu užívat i v Lucky Voice Bandu. TO JE NÁDHERA!!!"


Procházka František (tenor)

"Lucky Voice Band není jen tak obyčejný sbor, zpívame srdcem. Když něco děláte srdcem, prožíváte opravdové štěstí.

Jsem vděčný, že mohu být členem rodiny, která rozdává všem lidem radost, naději a optimismus. " 


Robeson John (bass)

"Úsměv nic nestojí a přitom může druhému předat tak moc. Kdo mě zná, ví, že se usmívám často a rád, a to se k našemu sboru výborně hodí. V Lucky Voice Bandu je to naše poslání a největší potěšení předat náš společný úsměv všem posluchačům, a  to s velkou vervou a radostí. My totiž milujeme zpěv ve všech formách! Pojí nás také naše úžasné přátelství a to nejen při zpěvu. Proto když zpíváme, jde to ze srdce a s láskou -- a je to na nás prý vidět. Snad se nám daří vykouzlit úsměv u našich posluchačů a možná sem tam i pár dojatých slz.

 Je to mojí ctí zpívat s Luckou a s Lucky Bandou už čtvrtý rok, a stále mi to dává novou a novou energii. Jsou to vynikají lidi i zpěváci.  Pokud toužíte po příjemných pocitech, přijďte si nás poslechnout!"


Rusková Ivana (soprán)

"Narodila jsem, vyrůstala a žila v Praze až dodnes. Už ve školce jsem začala zpívat ve sboru. Nejprve v Bambini di Praga, většinu dětství a dospívání jsem ale navštěvovala Kuhnův dětský sbor pod taktovkou Světlany Tvrzické. V dospělosti jsem chodila do komorního sboru Resonance a začala sólově zpívat u Dity Hořínkové. Zpěv mě vždy provázel celý život a bez něj si to už ani nedokážu představit! Když jsme před necelými dvěma lety hledaly s kamarádkou Míšou nový pěvecký sbor, velmi dlouho nám trvalo, než jsme našly ten pravý. Na přijetí v LVB jsme čekaly rok a dneska už vím proč. V LVB totiž všichni pěkně zpívají, s krásným výrazem a vypilovanou technikou, protože tohle všechno z vás dokáže vyždímat naše úžasná Lucka! To ale není všechno. Každý člen je totiž týmový individualista, což dohromady vytváří skvělý kolektiv s nakažlivě báječně opojnou lucky náladou, kterou po společné zkoušce sršíte ještě několik dní."   


Říha Ivo (bas)

"Pocházím z muzikální rodiny z jižní Moravy. Stejně, jako v dětství před spaním zpívali mně, tak i já dnes při usínání zpívám svým dětem. Hudba vytváří neodmyslitelný pilíř mého života.

... začíná pro mě tam, kde se pro vyjádření citů a nálad nejrůznějšího charakteru nedostává slov...

Čistí a hýčká duši, spojuje ... i zdánlivě nespojitelné..., ... a v Lucky Voice Band o to silněji ...."



Šavel Jindřich (tenor)

"Jó - já a hudba... To už je dávno, co to začalo. Bylo mi šest a ten klarinet byl snad větší než já. Ale docela mi to šlo. Hrál jsem hlavně klasiku. Zkušenosti z vystupování byly pestré - třeba i ze hřbitovů nebo památníku padlým osvoboditelům. Od mých deseti let můj pan učitel pořád trnul a říkal mi: "Hele, klarinet a rugby, to nejde dohromady. Vždyť ti tam něco udělají a ty potřebuješ mít prsty a hubu v pořádku." Nakonec jsem mu dal za pravdu. Před maturitou jsem s tím přestal. S klarinetem. A dál jsem provozoval pouze vokální projevy po skončených zápasech. A trošku jsem přidával i ve sprše, v autě, na procházkách a později s dětmi. A pak jsem dostal nabídku z Lucky Voice Band. Že prej notám rozumím a chlapů je málo. Tak jsem šel. A zatím dobrý. Chlapů je málo, takže jedno místo vzadu mám jistý. Zatím..."


Škuta Vít (tenor)

"Hudba mne bavila již od mládí a to i přes to, že jsem s velkou nechutí několik let navštěvoval ZUŠ a trápil svého učitele hrou na flétnu. Kdo by pomyslel, že se mi znát noty, bude hodit o téměř dvě desetiletí později.

Věnovat se nějakým způsobem zpívání, mně v hlavě vrtalo už nějakou dobu. Proto, když se mi tou naprosto největší náhodou naskytla příležitost stát se členem Lucky Voice Band, ani chvilku jsem neváhal.

Zpívaní v tomto sboru je jednou z věcí, která mne opravdu baví a mimo jiné, za to mohou hlavně skvělí lidé, které jsem zde potkal."


Streichsbierová Michaela (alt)

"Když sněží, tak hory. Když zvíře, tak pes.
Když nanuk, tak Míša. Když Míša, tak Streichsbierová.
Když manžel, tak Lev. Když dcera, tak Anna. Když veselit, tak do rána.
Když zpívat, tak rád. Když sbor, tak Lucky. Když hlas, tak alt.                                     Když hudba, síla, energie, tak Lucky Voice Band! ;-)"


Suja Jana (soprán)

"Jsem narozena v červnu roku 1985 ve znamení blíženců v Kolíně. Bezdětná, svobodná (až do 14. 6. 2014 :-) ) a patnáct let vegetariánka.K hudbě, prvně lidové a klasické, mě přivedl děda. Zpěvák od Kolína, jež svým úžasným tenorem vyluzoval tóny Kmochových pochodů, a výborný muzikant s absolutním sluchem. Dlouho věřil, že alespoň jeho nejmladší vnouče zdědí jeho sluchový dar. Bohužel, nestalo se.Sborový zpěv jsem okusila už na základní škole, dále na gymnáziu a nakonec i na univerzitě, kde jsem studovala hudební vědu a jako takový vedlejšák ekonomku (kdyby náhodou hudba nebyla tím, co by mě uživilo :-) ). Několik let jsem navštěvovala hodiny zpěvu, hrála na klavír a na bicí.Po několika měsících strávených v Kanadě jsem změnila své působiště a z Brna se přestěhovala do Prahy. Na celé tři roky jsem zpěv odložila až do doby, než jsem narazila na stránky sboru Lucky Voice Band. Napsala jsem Lucii, přišla na zkoušku a zamilovala se.Mimo hudby jsem nadšená i do sportování. Dvanáct let jsem se deset hodit týdně dřela s přemety, veletoči a jinými šílenostmi, které ke sportovní gymnastice patří. Dodnes jsem vášnivým milovníkem lyží. Jak se ale říká, sportem ku zdraví, a tak si už několik let pilně napravuji celé tělo pomocí úchvatné metody cvičení pilates."


Szyanová Miluše (soprán)

"Od dětství jsem měla kolem sebe krásný hlas mojí maminky, která si ráda prozpěvovala a uměla moc krásně zpívat.
Hudba, zpěv, krásné hlasy - pro mně balzám na duši.
V roce 2011 jsem se náhle díky mojí dceři ocitla v kolektivu skvělých lidiček, ze kterých čiší radost z hudby, ale i pravidelného setkávání se každý týden.
A naše sbormistryně Lucka? K té cítím velký obdiv za její profesionalitu, nadšení a trpělivost s jakou pracuje s našimi hlasy.
Myslím, že můj život je nyní bohatší."


Tóth Bartáková Zuzana (soprán)

"S hudbou v organizované formě jsem začala v sedmi letech, kdy rodiče usoudili, že dají své muzikální dítě na kroužek. Prošla jsem si dětským pěveckým sborem, sólovou hrou na zobcové flétny, flétnovým souborem, hrou na příčnou flétnu, sólovým zpěvem, smíšeným sborem, vedením maličkého dětského sboru a nakonec odumřením mých hudebních ambicí po nástupu na VŠ a přestěhování se z rodných severních Čech do Prahy.
Několik let jsem byla koupelnová zpěvačka a příležitostná účastnice konkurzů do pěveckých těles, ale nikde se mi to nezdálo jako "to ono". Až se nakonec potkal můj stesk po muzicírování a volné místo v Lucky Voice Bandu. Po prvním setkání to ve mne zarezonovalo a já jsem moc ráda, že mne tahle skvělá parta muzikantů vzala mezi sebe.

Kromě znovu objevené lásky ke sborovému zpěvu můj život ovlivňuje manžel, rodina a přátelé, naše kočky, sklony k workoholismu a zhýralá náklonnost ke kavárenskému povalečství."


Trachta Ivan (bass)

"Jako kluk jsem měl dva velké sny - chtěl jsem hrát na klávesy a mít nahrávací studio. První klávesy jsem si koupil, když mi bylo 35 let, studio zatím nemám. V mezičase jsem občas hrával na kytaru a zpíval u ohně s rodinou a kamarády. Zpívání mě ale táhlo víc a víc a tak jsem se v roce 2016 rozhodl, že zkusím zpívat ve sboru. Shoda náhod (na které nevěřím...) mě dovedla až k Lucce a její bandě. Baví mě ta mocná energie a radost, která z Lucky Voice Band vždycky čiší a díky které jsem tu rád. A tak děkuji za všechny dary, kterých se mi dostává a jsem zvědavý, kam se to moje muzicírování vyvine. Třeba jednou dojde i na to studio... :-)"



Tylečková Lea (soprán)

                  oceánem nevyčerpatelné energie a inspirace,

Hudba je   spektrem nejrozmanitějších barev, vůní a snů,

                  magií neuvěřitelně mocnou a působivou.


                                                            Jedinečnost ve společném tvoření a předávání

                                                                              díky Lucce, všem členům a Verunce.

                                                                                                  To je Lucky Voice Band.

Proto zpívám.

Proto zpívám v LUCKY VOICE BAND :-)


Věžník Lukáš (bass)

musicCollection 

 .stream()

 .filter((m) -> m.isUniquelyBeautiful()) 

 .forEach(Ear.in::listen);


Vítková Soňa (alt)

"Radost : radost je pro mě rodina, ale i hudba, která mě provází celým životem. Již na základní a střední škole jsem navštěvovala pěvecké sbory, kde jsem byla šťastná a usměvavá. Pak přišlo období hledání se - cestování, práce, partner, děti ... a hudba byla na vedlejší koleji. Jednoho dne jsem se rozhodla opět zpívat a objevila jsem Lucky Voice Band. A tak jsem zase úplně šťastná a usměvavá, je to moje zpívající rodina."


Vorlová Michaela (alt)


"Už od dětství miluji ten pocit, který máte, když dozpíváte náročnou skladbu a celé tělo, napumpované adrenalinem, si vydechne úlevou a uvolní se. Někdo kvůli tomu pocitu leze na skály, já raději šplhám po notové stupnici. :-) Lucky Voice Band se svou téměř rodinnou atmosférou je pro mě útočištěm, kde se můžu vyřádit a užívat si blaženost, kterou mi zpěv přináší na každé zkoušce a koncertě s lidmi, kteří to vnímají podobně. Je osvobozující hledat své hranice a konstantně je překračovat. Mohu se tak vydat na cesty, o kterých se mi nesnilo."


Wackerová Lenka (alt)

"Narozena: V Praze ve znamení Býka s ascendentem ve Lvu.
Pěvecké zkušenosti: Na základní škole jsem zpívala v několika sborech, ale dost často taky doma u rádia a gramofonu ve snaze napodobit slavné profesionálky, o dost později jsem se na deset let stala členkou komorního smíšeného sboru s klasickým zaměřením, pak přišla tříletá pauza a po ní neodolatelné nutkání začít se zpěvem znovu. Dílem náhody nebo spíš osudu jsem jednoho dne objevila úžasné seskupení sympatických lidí a zamilovala jsem se na první pohled do Lucky Voice Bandu. Moc si vážím toho, že jsem se mohla stát členkou této báječné party.
Baví mě: Moje práce paní učitelky ve školce, dobrá zábava s fajn lidmi, poznávání všeho nového, esoterika, Orient, cestování, ruční práce, móda, kočky, psaní, jóga, slunce, dobré víno, lenošení ... a zpívání.
Nemám ráda: Lidskou závist, nenávist a nevlídnost, sychravé počasí a sladká jídla."


Zieczowski Oto (tenor)

"...malíř, kterému múzy vydatně šeptají svými sametovými hlasy.
Záliby: perkusní nástroje, malířství a yoga.
Pozn.: Když se směju, není to na mne poznat."