Tenor

Marešová Stanislava

"Od malička mě provází několik velkých lásek - knihy, zpívání, rodina a přátelé. Ani bez jediné z nich si neumím svůj život představit a jsem moc ráda, že tohle všechno stále mám. A na své "cestě k sobě" jsem objevila Lucky Voice Band, který mou radost ze zpěvu a vzájemného sdílení a přijetí umocnil. Díky moc."


Doležal Jakub


Gruncl Jan

"Fakt jsem tu jedinej Honza?"


Škuta Vít

"Hudba mne bavila již od mládí a to i přes to, že jsem s velkou nechutí několik let navštěvoval ZUŠ a trápil svého učitele hrou na flétnu. Kdo by pomyslel, že se mi znát noty, bude hodit o téměř dvě desetiletí později. Věnovat se nějakým způsobem zpívání, mně v hlavě vrtalo už nějakou dobu. Proto, když se mi tou naprosto největší náhodou naskytla příležitost stát se členem Lucky Voice Band, ani chvilku jsem neváhal. Zpívaní v tomto sboru je jednou z věcí, která mne opravdu baví a mimo jiné, za to mohou hlavně skvělí lidé, které jsem zde potkal."


Procházka František

"Lucky Voice Band není jen tak obyčejný sbor, zpívame srdcem. Když něco děláte srdcem, prožíváte opravdové štěstí. Jsem vděčný, že mohu být členem rodiny, která rozdává všem lidem radost, naději a optimismus. "


Ohlídal Martin

"Když jsem byl chlapec malej, tak metr nad zemí, zpívali jsme u nás doma lidovky. Nejvíce se zpívalo v autě. Naši měli bleděmodrého Trabanta kombi, a aby nám za jízdy nebylo špatně, zpívalo se od prvního škytnutí motoru. Táta byl z Moravy a maminka z Prahy, a tak jsme to přezpívali vždy od "Starej Břeclavi" až po "Staré zámecké schody". Navíc náš tatínek hrával na housle a zpívání vánočních koled s jeho doprovodem byla pravidelná rodinná kratochvíle. Když jsem byl chlapec větší, zeptala se jednou paní sousedka mojí maminky: "Ten Váš hoch má pořád takovou dobrou náladu, že si zpívá, vždycky když ho potkám?" A maminka po pravdě odpověděla, že já si zpívám pořád, nálada nenálada. Dnes už je všechno dávno, tatínka už nemám, ale zpívám si pořád dál. Když si zpívám, mám se líp, a když se mám líp, je to vždy jen další důvod ke zpěvu." 


Rendl Ivan

"První pravidelné setkávání se zpěvem bylo cestování naším prvním autem Škoda Spartak 440. Autorádio bylo v té době neznámý pojem, při čtení se mi dělalo špatně, tak jsme si během jízdy krátili čas zpěvem lidových písní. Sborové zpívání mne nikdy moc nelákalo, protože to prostě byla nuda. Až... jsem potkal Myšáky a později i Lucky Voice Band a zjistil jsem, že se to dá dělat i jinak. A takhle jinak to prostě dělat chci!"


Šavel Jindřich

"Jó - já a hudba... To už je dávno, co to začalo. Bylo mi šest a ten klarinet byl snad větší než já. Ale docela mi to šlo. Hrál jsem hlavně klasiku. Zkušenosti z vystupování byly pestré - třeba i ze hřbitovů nebo památníku padlým osvoboditelům. Od mých deseti let můj pan učitel pořád trnul a říkal mi: "Hele, klarinet a rugby, to nejde dohromady. Vždyť ti tam něco udělají a ty potřebuješ mít prsty a hubu v pořádku." Nakonec jsem mu dal za pravdu. Před maturitou jsem s tím přestal. S klarinetem. A dál jsem provozoval pouze vokální projevy po skončených zápasech. A trošku jsem přidával i ve sprše, v autě, na procházkách a později s dětmi. A pak jsem dostal nabídku z Lucky Voice Band. Že prej notám rozumím a chlapů je málo. Tak jsem šel. A zatím dobrý. Chlapů je málo, takže jedno místo vzadu mám jistý. Zatím..."